Černá (ne)komedie o samotě, zoufalství, naději a věčné touze po štěstí. Na odpudivém sídlišti ze sovětské éry žije šest ztracenců. Svobodná matka Laura, ženou opuštěný spisovatel Mati, kadeřník Kaski podezíraný z pedofilie, architekt Maurer a promiskuitní šatnář Theo se v jemně stylizovaném snímku plném absurdního humoru snaží vyrovnat se svými životy. Vizuálně úchvatný film se sugestivní atmosférou odkrývá důvěrně známé pocity obyvatel postsocialistických zemí, stavy vykořeněnosti, neštěstí a osamělosti. Existenciální témata jsou mu ale spíš východiskem pro ironické, ale zároveň empatické zpodobení života charizmatických hrdinů. Film nemá klasickou dramatickou strukturu, události v něm spíš jen volně plynou. Kombinuje seversky precizní smysl pro absurdní humor s východoevropsky depresivním pohledem na svět. Snímek Podzimní tance si odnesl Grand Prix za nejlepší film v sekci Horizonty z benátského filmového festivalu 2007. (43rd KVIFF)
