Żakovo vyprávění o vězeňské službě je jasným svědectvím o tom, jaká je jím zobrazovaná realita, svět obydlený zloduchy a desperáty, kteří jsou přece těmi „dobrými", přestože vypadají hrozivě. Snímek klade otázku, v jakém stavu jsou ti, v jejichž duchovním pojivu se usazuje smog našeho světa. Existenciální otázky však nezastiňují žánrové zasazení filmu, což je bezpochyby dobře. Żaka podle všeho zajímá otázka morální ambivalence bez ohledu na to, že jeho úvahy zaznívají mezi hlasitou střelbou a úderem pěstí.
